DiCapriův dokumentární snímek „Before the Flood,“ v České distribuci nesmyslně přejmenovaný na „Je s námi konec?“ můžeme již teď nepochybně označit za nejdůležitěšjší ekologický snímek od dob Goreovy Nepříjemné pravdy.

Můžeme to tvrdit proto, že každý jiný překoná svým dosahem: tvůrci jej totiž zveřejnili k zhlédnutí zdarma v pětasedmdesáti různých jazycích. A můžeme to tvrdit, protože žádný jiný v dohledné době nemůže mít mít tak všeobecně oblíbeného vypravěče. DiCaprio je poté, co si svou rolí v Revenantovi konečně vydobyl vytouženého Oscara, pravděpodobně na vrcholu své popularity.

Za to, že se rozhodl tuto pozornost strhnout k nejzávažnější hrozbě dneška, mu náleží všechna čest. Ještě cennější je ale způsob, jakým to dělá. Výsledkem je osobní, hodnotný film, svou povahou vhodný pro školní projekce — a s nemalým potenciálem proměnit ortodoxní přístup k řešení ekologických problémů.

O klimatu bez křídy a tabule

V úvodu zmíněný film Ala Gorea Nepříjemná pravda byl paradigmatickým ekologickým snímkem v době mého dospívání. Gore byl pionýrem, který mezi prvními plně zhdonotil rozsah blížící se krize. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA se rozhodl zasvětit zbytek života šíření povědomí o její závažnosti. Už sám název jeho filmu ale napovídá, proč si z něj většina lidí pamatuje zejména komický zdvižný vozík, na němž se bývalý viceprezident s ukazovátkem vznáší k tajícím ledovcům.

DiCaprio ve filmu vzpomíná, jak jemu samotnému Gore během návštěvy bílého domu takovou přednáškou problém změn klimatu představil: nakreslil mu diagram ohřívající se atmosféry křídou na školní tabuli. Právě proto se zřejmě v Goreově podání téma změn klimatu stalo tak nepopulárním — zapsalo se jako „povinný předmět“. A věrohodnosti sdělení nepochybně nepomohlo, že údajně největší krizi dějin film nakonec navrhoval řešit výměnou žárovek a kratšími sprchami.

Before the flod je neobyčejně cenný tím, že se Goreovo poučování ani na moment nepokouší napodobit. Jeho osou není učivo, ale příběh — veskrze osobní a proto přesvědčivý. Příběh chlapce, v němž ekologickou citlivost vypěstovali rodiče (a obraz Boschova „lidstva před potopu“ na dětskou postýlkou). Který se náhodou stal slavným hercem. A který se naučil chápat své privilegium jako zdroj odpovědnosti k světu, jež mu to umožnil.

Pokorná pravda

„Leo“ tak vůbec nezakrývá, že je především celebritou (zapojuje do filmu vynalézavě i vlastní zkušenosti z natáčení oskarového Revenanta) a že právě proto si jej k popularizaci změn klimatu vybrala OSN. Neváhá přiznat, že o problému ví zatraceně málo a nebojí se přehrát divákovi ani útočné klipy z Fox News, které jej obviňují z pokrytectví.

Film, na kterém pracoval právě od svého jmenování „poslem míru OSN,“ staví na tom, že o změně klimatu neví víc, než kdokoli z nás a chystá se teprve si podstatné informace zjistit. Nás na tuto cestu bere sebou.

↗

DiCaprio vůbec nezakrývá, že je především celebritou a že právě proto si jej k popularizaci změn klimatu vybrala OSN. Právě pro tuto skromnost je však jeho apel tak důvěryhodný. Repro youtube.com

Takový pokorný přístup mu umožňuje nejen neutralizovat většinu neférové kritiky „zpovykaných celebrit, které chtějí poučovat obyčejné lidi“, ale navíc filmem dává hlas těm, které by nikdo neposlouchal, pokud by s nimi nemluvil právě on: klimatologům, ekologickým aktivistům, domorodým obyvatelům či lidem z globálního Jihu.

Od spotřeby k politice

V první části ale relativně rychle upadáme do cestovního stereotypu. Leo objíždí různé kouty světa, poslouchá vlastně relativně banální poznatky a zejména pak dost nesnesitelně obdivuje různá zvířata. Když svým „wow“ plýtvá již na několikátý živočišný druh, začínáme žíznit po obratu k podstatě věci.

Naštěstí se k tomu film postupně odhodlává. Náročnějšího diváka tak nakonec nezklame a méně náročného snad i díky vizuální úchvatnosti dokáže udržet před obrazkovou až k důležitějším sdělením, než že Narvalové jsou skutečně úžasní. 

V těchto nejlepších momentech celého expozé se pak skvěle vyjevuje, jak zásadně se svět za těch deset let do Goreovy Nepříjemné pravdy proměnil. Už jen jeho nostalgická vzpomínka na Goreovské vyměňování žárovek, která se v první části filmu objeví, je výmluvná. Tomuto momentu bychom měli správně rozumět — stojí tu před námi zástupce smetany na středním proudu společnosti. A samu myšlenku, že by proměna našich spotřebitelských vzorců měla naši situaci jakkoli podstatně změnit, odbývá jako naivitu minulých let.

Umožňuje mu to začít klást podstatné otázky: proč nejednají vlády? Proč selhává celá architektura politiky jako sféry kolektivních řešení? Nezklame nás ani zde: za kritiku, jíž vystavuje definformační mašinerii popírání klimatické reality, by se nemuseli stydět včerejší radikálové. Nemá potíž ukázat přesně, co je jedinou příčinou dnešních pochybností o vlivu člověka na podnebí: miliardy z kapes fosilních korporací, jež brání svůj byznys dobře organizovanou propagandou a agresivním politickým lobbyingem.

Blýskání na časy

Že tu skutečně pozorujeme jakousi širší změnu panující ortodoxie nás při sledování filmu napadne ještě několikrát. Neortodoxní, podvratná sdělení nám v něm ale opakovaně sdělují naprosto nepravděpodobné tváře.

K otázce, zda ještě máme jak se před „přicházející potopou“ zachránit, si film přizve Elona Muska. Vynálezce, jež vystřídal Steva Jobse na pomyslném piedestalu podnikatelského hrdinství a jehož společnost Tesla se věnuje vývoji elektrických aut a baterií. Čekali by jste, že vám Musk poví, aby jste zůstali sedět u televize, zatímco svět zachrání jeho elektromobily? Máte smůlu, uhlazený vynálezce totiž nejdřív vyzve k „lidovému povstání“ proti fosilnímu průmyslu („čím dříve, tím lépe“).

Než se stačíte z takového leknutí vzpamatovat, už tu máte další: hlavním řešením změny klimatu je podle Muska uhlíková daň. Žádné povolenky, žádné obchodování, daň. A aby to nebylo málo, přizve si DiCaprio k vychválení předností této neslýchanosti Gregoryho Mankiwa, ekonoma z Harvardu a někdejšího Bushova šéfporadce.

Tyto nenápadné výhonky nestandardního uvažování o celé záležitosti navíc sází do půdy zkypřené všeobecnou atmosférou naléhavosti a aktuality. Ukazuje se to i tam, kde DiCaprio velmi správně spojuje destabilizaci klimatu s humanitární situací lidí na útěku. Připustíme-li si totiž, že migrační krize je mimo jiné důsledkem ekologické krize, přestává být konečně problémem na dně žebříčku priorit, jež můžeme přehodit na své vnoučata. Stává se naším problémem - kritickou otázkou naše přítomného soužití, jež si žádá okamžitou pozornost.

Kritičtější divák by samozřejmě mohl Before the flood lecos vytknout. Tak kupříkladu kde se může zdát, že DiCaprio prezidenta Obamu zdvořile konfrontuje, bude se v člověku znalém poměrů vařit krev. Jak může být tak hodný na toho ropáka, který se ještě nedávno, po svém znovuzvolení, chlubil rekordy v těžbě a novými ropovody? Který všechnu práci nechal na poslední rok ve funkci, aby se neřeklo a abychom si ho jako klimatického lídra pamatovali?

Víc, než si myslíte

DiCaprio si pro sebe ale nestanovil úlohu velkého vizionáře lepší společnosti, jako Naomi Kleinová v This Changes Everything, ani melancholického hledače víry v člověka na prahu nevynutelné katastrofy, jako Josh Fox v How to Let Go of the World and Love All the Things Climate Can’t Change.

Místo toho je zvídavým, znepokojeným občanem, který chce vědět víc a dožaduje se rozumné politiky, ať už mu ji dodá kdokoli. Přístupnost, které tak dosahuje, je největší kvalitou jeho filmu. I v České republice jej jen na YouTube zobrazilo více než 400 tisíc lidí.

Proto lze říct, že ve své úloze „posla míru“ dokázal víc, než by se dalo rozumně očekávat. Jeho dokument totiž své popularitě neobětoval potenciál změnit zavedený způsob, jakým většina lidí o změnách klimatu a ekologické krizi obecně přemýšlí. Je sice americký jako čtvrtlibrák se sýrem — chce ale mnohem víc, než jen nahradit v onom čtvrtlibráku hovězí kuřecím.

Podařilo se mu do něj propašovat podvratné teze i smělé požadavky a spojit vážné varování s uměřeným optimismem. Nakonec nesmíme přehlédnout, že už teď filmem nastřádanou politickou energii využívá k podpoře celé palety reálných zápasů — včetně těch ostrých: podporuje i boj Soiouxů proti ropovodu Dakota Access. Jestli jste tedy blahoskloně čekali, že nejlepší bude na Before the Flood dobrý úmysl, budete příjemně překvapeni. Víc, než si myslíte.